Opět tu máme kompilaci z produkce DAY AFTER a směsice, kterou do ní vydavatelé napěchovaly, si stylově ničím nezadá s nedávno recenzovanou Volume No. 1. Najdeme zde rockové písničky zčásti načichlé punkovou nebo lehce hardcorovou syrovostí, proložené alternativně rockovými experimentíky.

Vrhněme se tedy bez okolků na obsah. V cudně prsaté krabičce na vás čeká sedmnáct skladeb, které rozhodně nesplývají, neboť žánrový rozptyl se neomezuje na jednostylový rock. Hned první track od SULLEN těží z výrazné melodické linky a obhrouble ukňouraného vokálu hysterky Shanny za mikrofonem. Následující „Cooler Heads“ od LOCAL H je jedna z nejnudnějších věcí na výběrovce, vystavěna na jediném chabém motivu, který stále po celou dobu dusá vespod. Mnohem zajímavěji vyznívá partička THE METHADONES se svým dobře uhánějícím rockem načichlým neo-pop-punkovou americkou vlnou. A to už se dostáváme k nejpříjemnějšímu překvapení na kompilaci. Tím pro mě jsou BLUE MEANIES. Psycho-ska masakr s brutálním nástupem, odzbrojující dechovou mašinérií a velmi svéhlavým zpěvem. Do toho vše je skrze rytmiku nalita čerstvá hardcorová šťáva, vokál přináší šílenou depresivní atmosféru, do které disharmonicky vpadávají dechové melodické linky – rozhodně jde o nejoriginálnější kousek na celém CD. Následující pecka od GOLDBLADE si uchovává stejnou živelnost, jen je již z čistě oldschool punk rockového ranku a drsný melodicky chytlavý punk rock naprosto vystihuje jméno skladby – „Kiss My Ass“.

Druhou třetinu sbírky načíná pěkně jedoucí tancovačkový country rock od THE TOSSERS s jemně irsko-vidláckou příchutí, který střídá poklidné emíčko z dílny TOMa DAILYho. Smutné, poutavé, jednoduché, pronikavé – velmi příjemná písnička. Dalším zvláštně zbarveným klenotem na kompilaci jsou NEW BLACK. Je velká škoda, že skladba „Booze Olympics“ není kytarově či nějak jinak více obzvláštněna, krom vyčuhující příčné flétny, nicméně i u ní mám pocit neúplně využitého potenciálu. Drží se příliš při zemi, vždy očekávám, kdy se tento nástroj utrhne od zajímavých, nicméně stále se opakujících smyček a vyletí někam mimo, vzhůru, do jiných prostorů a povýší tak celou skladbu. Bohužel se tak za celé čtyři minuty ani jednou nestane. Následují tři poměrně dost fádní punkrockové věcičky, jež skoro pokaždé prozívám. Po nich HAYMARKET RIOT, kteří nejsou předcházející nudě stylově nijak vzdáleni, ale získali si mě svojí vytaženou pěkně bublající baskytarou a chytlavým řvavě odrecitovaným refrénem. Dále sympatická punkerská odrhovačka s naprosto úděsným zvukem kytar, neustálým chrastěním „čehosi“ v pozadí a štěkavým vokálem, jež si o tónové čistotě může nechat leda tak zdát. Ovšem možná právě toto není výjimečně u skupiny VORTIS záporem, nýbrž kladem. Zní to velmi, ehm… autenticky:o).

Poslední čtveřici skladeb načínají BITCHY, kteří razí rychlejší punk rock, zvukově uhlazenější, ale údernější a divočejší. Poté přichází téměř stydlivá ukolébavka „Future Days“ od melancholiků CALLIOPE. Předposlední akustická a přeci jen o něco svižnější kytarovka se nese v podobném emocionálním duchu, avšak ve své náladotvornosti se zdaleka nevyrovná poslední skladbě od SCOTTa LUCASe z LOCAL H nazvané „Tangerine“, rovněž omezené pouze na zvuk kytary a zpěv. Celkově vzato jde o průměrnou kompilaci, na které mě výrazněji uchvátila pouze jediná banda – a to sice BLUE MEANIES. Ostatní záležitosti balancují někde na průměru nebo pod ním. Raději bez hodnocení.

CD k recenzi poskytli Day After records